Stále trochu dušičkové téma
podivné zvyky a rozmary
urna s popelem, kde spí má teta
nikoli v hrobce, ale v mé ložnici.
Snad zavržený přítel, rodinný blízký
rozptylová loučka, či místo klidné
nikoli, už roky v mé šatně hnízdí
manýry zvláštní, divné a pochybné.
Ach ano, působí trochu morbidně
však nutí mě k temnému zamyšlení
kdo místo ve své ložnici dopřeje
a nechá malý ten kousek k obydlení
dámě z popele.
Omlouvám se za neumětelské skloňování popela, sama se z toho teď celá popletla.
Je to různé. Třeba půlka mé kamarádky je zde ve Strašnicích a půlka rozptýlena na pláži v San Francisku, jak si přála. Ale mám ráda bizarnosti, takže pokud bych skončila nějak podobně, neměla bych nic proti. Děkuji za komentář.
22.11.2025 14:26:02 | karolinakarol
kamarádka po pohřbu své tety rozdělovala popel do zavíracích srdíček...
22.11.2025 13:09:46 | nehledaná
Slovník spisovné češtiny uvádí: " popela - popelu ". Nedalo mi to, abych se nepochlubil, že umím číst. :-))
19.11.2025 19:20:17 | Kan
Já už z toho by tak zlblá, že to tam zkrátka nechala. A ta dáma z popele na konci se mi tam hodila. Snad čtenáři odpustí, mučím je jistě i většími hrůzami. Každopádně děkuji za návštěvu a objasnění nejasnosti.
21.11.2025 11:59:37 | karolinakarol