Dáma z popela

Stále trochu dušičkové téma

podivné zvyky a rozmary

urna s popelem, kde spí má teta

nikoli v hrobce, ale v mé ložnici.

Snad zavržený přítel, rodinný blízký

rozptylová loučka, či místo klidné

nikoli, už roky v mé šatně hnízdí

manýry zvláštní, divné a pochybné.

Ach ano, působí trochu morbidně

však nutí mě k temnému zamyšlení

kdo místo ve své ložnici dopřeje

a nechá malý ten kousek k obydlení 

 dámě z popele.

Omlouvám se za neumětelské skloňování popela, sama se z toho teď celá popletla.