Osud.
Osud.
Rozluč se aspoň pohledem,
nemusíš nikomu odpovídat.
Tak nasedni, ať to rozjedem,
ráno už jinde budem snídat.
Rozluč se třeba úsměvem,
postačí, můžeš i beze slov.
Pojedem spolu za svým snem:
tak, brácho, dobrý lov !
Zůstalo za námi vzpomínání,
v prachu pár stop a nic více.
Co bylo dál, nemám zdání:
...je hromada plechu u silnice.
Poslední tipující: mkinka, Iva Husárková, jort1, Anfádis, IronDodo, Jeněcovevzduchukrásného, mara539, karolinakarol, Marťas9, PIPSQUEAK, ...
Komentáře (5)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Skvěle napsáno.Ve třiceti jsem měl také velkou autonehodu, Favorit na odpis, ale přežil jsem to.Byl to Zázrak, manželka mi často říká, že mě Pán Bůh má moc rád.
11.12.2025 16:40:05 | Jeněcovevzduchukrásného
Je to podle nějakého reálného základu, nebo jen tak vymyšlené? Jestli se teda můžu ptát... Ale každopádně se mi to moc líbí.
11.12.2025 10:03:50 | karolinakarol
Ano, ptát se můžete, otázka, přece , nikomu neublíží. Ten příběh je, ale i není vymyšlený, takových případů je všude v mediích spousta. Přesto tento příběh nemá, jako předlohu, konkrétní příklad. Je to pouhá fabulace. Jsem rád, že se vám báseň líbí a děkuji za komentář. :-))
11.12.2025 12:40:24 | Kan