Neznámá

Prosinec si dával na čas.
Stála v tom kabátě
a boty měla pevné.
Výraz jako z jiné galaxie.
Mlčela.


Slyšela příběhy cizích
a už dále nedávala.
Tlak jiných dostal jí na hranu
pláče a třesu.

Poslední kapka
vykonstruovala slova
z neuvěřitelného stigmatu
depresí i chladu.


První tři sloky psala v próze
a pak dumala,
že za věci zaplatila draze.

Možná.
Nikdy nebude dobrá.

Ale co?

Je zvyklá na zavřená vrata.
Naučila se, že život je zrada.
A ne malá.