Ptala se

v nahotě dnů
snímala slzy
a připadala si
stroze cizí.

Seděla za stolem
a vzpomínala na mámu.
Ano, tenkrát se opařila,
když dělala vinou klobásu
a bylo to hodně dlouho.


Jak se slzy měří,
když u štědrovečerního stolu
chybí blízký?

Mami, dáš si také
salát a rybu.
Chvilku, už se smaží.

Vlak máčí cestu na hřbitov.

Vítr fouká.



Člověk je na světě
jen letmý host.

Rozloučení mává nebi.
A co hvězdy?

Ty máma také vidí?

Asi.