Úhoř

Úhoř

 

V rybníku je prý mnoho ryb:

sumec — velký a tichý,

okoun — malý bojovník,

tvrdohlavý, ale srdcař,

kapr — poctivý, domácí, klidný.

 

Ale já se pořád vracím k úhoři.

Proč?

Snad ta moje víra,

nebo osud v něco, co tam není.

 

A já zas chytím úhoře —

toho kluzkého,

co se vždy protáhne mezi prsty

a nechá po sobě jen tmu.

 

Stačí natáhnout ruku —

jsou tam jiní, silnější,

čistší proudy.

Ale já pořád bloudím tmou

a hledám začátek konce,

a nacházím jen konec začátku.

 

A bludný kolovrátek se dál točí.

 

Jen musím konečně přestat

lovit ve tmě

a najít světlo v sobě.