O věcech, slovech a banalitách

Jsou věci, který se bojíš vyslovit,
tytemný věci, co proplouvaj tmou v koupelně,
křehký věci, co skleněně cinkaj
a ty se neodvážíš dýchat, aby se nerozpadly,
když se třpytí ve světlech vánočního města, nebo ty, co odhodíš do prachu
a nechceš je už nikdy zvednout na denní světlo.
Jsou slova, co prochází kolem,
davem v promenádách, občas se zastaví,
zeptaj se, jak se daří a co je novýho,
slova, co se rozvalujou na lavičce v parku,
někdy zamávaj na kolemjdoucí, ale nikdy se nezvednou,
slova, který něco hledaj,
vlajou ve větru a šustí jak pohozenej igeliťák,
slova, co dokážou otvírat dveře.
Ty vejdeš dovnitř, mrkáš v přítmí chodby
a pod nohama ti praskaj droboučký skleněný střepy.