Když déšť...
Padáš z nebe,
jako bys chtěl propojit dva světy...
Smýváš starosti,
hned jsi na začátku, hned na konci cesty...
Kapky jsou jak zpovědnice,
v tichu odpustí vinu.
Smyjí z těla nečistoty
a z duše vnitřní špínu...
padá - a já padám s ním
sítem se na kapky rozmělním
baví mě hra toku, tříšnění, lesku
baví mě zcelit se, při světle blesků :)**
27.01.2026 08:22:36 | šuměnka
Moc se mi líbí, co tvá báseň vyjádřila, cítím z ní přesah a to mám ráda*
27.01.2026 01:25:54 | cappuccinogirl