Podívej, kapka rosy na chodníku,
místo velké, jako po pětníku:
slunce ji vypije.
Ále, jaképak orgie,
jen žízní chřadne.
Bez vody i strom uvadne:
a, co taková květina,
bez vláhy ztrácí se a usíná
a suchá naposled zašustí:
smrt ji už nepustí.
Dovoněla.
Přitom se oddat chtěla
snadnému životu.
A teď ? skončí v kompostéru
na zahradě - někde u plotu.
Tak je to s krásou, co dosloužila.
Když byla mladá a rozvonělá,
na každém lístku ctitele měla;
a teď ?
Z mlčení zeď - práce pro anděla.
29.01.2026 15:49:45 Ž.l.u.ť.á.k.
Vzpomínám si, že když jsem byl malej, tak mi i kompost na zahradě voněl:-)
29.01.2026 17:02:43 Kan
Mně, jako městskému klukovi, nevadilo prohánět se chlévy plných prasat nebo krav, ovcí i koz u strejdy na vysočině. Ne, že by mi to vonělo, ale neuráželo mě to. A kompost zas tak nesmrdí. :-))
29.01.2026 17:26:23 Ž.l.u.ť.á.k.
Jo... ne nadarmo se říká vůně domova, když ti větřík přiblíží k nosu vůni čerstvě pohnojeného pole:-)
Ale chtěl jsem tím říct, že ani tak květina nemusí zoufat... bude vonět dál, jen trošku jinak a v jiné formě:-)