Obyčejná noc

Obyčejná noc

Nocí, kdy bolestí nedá se už spát,

přemýšlíš o štěstí

a zkoušíš uším lhát,

že neslyšely vánek směrem východním

za oknem, kterým spánek

vyhlížíš…

Za oknem, kde Severka je blíž

a tvé vlasy konejší

pak o svůj cit, o kterém stále sníš

snad nemusíš...

se bát;

zdá se, že chutná jak chléb náš vezdejší,

však západ stovkou pochodní

dál zkouší spojit dvojí zář. A za sklem tvoje tvář…

slzí tolik dní.

Snad dopřejí si půst,

snad slyší trávu růst…

ty tvoje příliš ostré uši,

když hvězdáři praví: „Pohleďte, těm dvěma jak to sluší!“