Zavřel jsem okna všem návštěvám,
do dveří dal jsem gillotinu,
březovou metlou jim zamávám
a nebudu zvát je na hostinu.
Doma, prý, nikdo není prorokem,
však jistotu cítí mé kosti.
Už nebude nikdo brát útokem
brány mé trpělivosti.
Zavládl - pod mou střechou mír,
vlaštovky švitoří a slunce svit...
Býval jsem, býval vlídný kavalír,
za to se sobě chci omluvit.
07.02.2026 14:56:11 cappuccinogirl
Trpělivost je vlastnost skvělá
však odsud posud by vždy být měla
a proto chápu postoj tvůj
"i na vlastní klid, člověče, vždy, pamatuj"
:-)))*
07.02.2026 18:02:08 Kan
Vzpomněl jsem si na jednu sousedku, to jsem byl ještě hošík, která byla v domácnosti a chodila po partajích a zdržovala. Jakmile si sedla, jakoby ji přilepil. Máti z ní rostla a mohla jí naznačovat jak chtěla a ona nic, jen se přiblble usmívala a mlela svoje. A zabít to nemůžeš a nemůžeš. Tak, tak nějak. Díky za pěkný komentář. :-))
06.02.2026 18:01:38 uživatel smazán
do dveří dal jsem gillotinu,
březovou metlou jim zamávám....to je dobrej obrat i návod
To budu praktikovat doma pro nevítaný návštěvy;)
Dobrý text celkem
06.02.2026 14:52:50 Marten
...probouzení dotěrnejma lidima taky nemám rád...na podzim zatlouct dveře, vše vypnout a dát si zimní spánek!...;-) to by bylo něco...hned bych měl na jaře trpělivost na celej rok.
06.02.2026 13:42:48 šuměnka
Trpělivost může být jak kšandy
v natažení je relativní a občas je s ní i fůra srandy :D
06.02.2026 13:17:27 Bosorka9
no a toto čo...?
pekné, ale...
06.02.2026 17:07:18 Kan
Ale čo ? Můj dům, můj hrad a ten budu hájit do roztrhání těla. :-))