Márč, myslím, že nesnáším videostop.

Dívám se na hodiny a počítám vteřiny
Minuty
Dny
Roky
Čekám na správný okamžik ale ten nikdy nepřijde
V představách a snech jsem už všechno
Ale ve skutečnosti jen čekám


žeru co se dá

Ale nebe je každé ráno čím dál víc modernější
jenže nic moc kolem dokola a nechává nás lpět na čase co jednou je a podruhé už ne

Myslel jsem že nejsem jen ten, který musí od všech neustále utíkat
protože lokomotiva svým vagonům neujíždí
V depu je ale stejně sama a mírně se naklání na stranu

"Postavíte se zase na vlastní nohy"
Řekli mi
není už co zkazit jen vás musíme nejdříve zničit
a pak znovu sestavit
spolknu poslední zbytky vzdoru
poddám se
Chci zastavit nekonečnou pouť


všichni jsme nic a nic je všechno
NěkDY JSEM
JEN CHLADNĚ kalkuloval

Nechci umírat
nikdy
Snad jen když prší a venku není co dělat


To vzpomínám na dětství kdy hrát si s ostatníma v dešti bylo prostě fajn