V cizí galaxii

Vězněn v černočerné pustině,
bloudíce, bez možnosti návratu.
Vznáším se dál, jen kvůli tobě,
drobná světýlka vyplňují podstatu.

Všechny ty rozzářené světy,
a okolo prolétávající komety.
Vedou mě světelnými roky vzdálenými,
prostorem s prvky neznámými.

Ve snaze přiblížit se tvé galaxii,
vytvářím jednu velkou fantazii,
popírající jakoukoliv herezi,
vzbuzující nechtěnou iluzi.

Jasně ve tmě začínám zřít,
světlo, co z tvých očí plane,
před nímž se nemohu skrýt,
jež zanechává stopy nepoznané.

Mé bloudění je jen zrcadlem duše,
kde hvězdy plují po vlnách přání.
Tam, kde srdce tiše buše,
končí mé dlouhé pátrání.

Malá světýlka přestávají bloudit,
světlo tvé galaxie již je blízko.
Změnu tepla je lehké usoudit,
když usmívající půlměsíc visí nízko.

V náručí tvého vesmíru spočívám,
všechna prázdnota se vytrácí.
V tobě svůj domov nalézám,
světlo a ticho se v jedno obrací.

P. S.
Báseň vzniklá po společném víkendu s mou múzou, kdy se něco zásadního proměnilo.
Ten okamžik se stal impulzem pro mnoho textů, které následovaly.
Tento je jen prvním z řady.