Zatímco se bojím

Zatímco se bojím

Už je to dlouho,
co neměl jsem potřebu
psát poezii,
právě tak
jako dnes —

uvědomění,
pokora,
láska a stesk.

Jo, a taky strach —
ze smrti, z konce,
a možná taky
z toho,
že máš mě už dost.

Nádech,
výdech,
vakuum —

a hlava, která se topí
někde v nekonečných
hlubinách vesmíru.

Přijetí,
únava
a pocit vděčnosti,

když pět minut
můžu držet tvou ruku
a slyšet tvé ticho,
jak prolíná se s mým.