BŘEZNOVÝ EPITAF

větve pučí a zdobí stromy
raným květem ještě líným
slunce nízko je bez záclony
pupeny klíčím jsou zvětralým

nejbližší okamžik rozkvětu
rozjařeny jasnem, teplem
i ženy, dívky se mají k světu
celé hebké v kroku lehkém

z šedi derou se jen barvy
kytek v listí jako v poli, a tu -
se zardí stromy brzkém květu
nejsou známkou noci chladné
dívek a žen holé nohy ladné

hřejivá, inspirující tónina dne
úsměvy rozzářené noci snem
krásný smích ze rtů, očí, bledne
večer chlad, jde teplo z kamen