Snad

Bloudím ulicí
a nevím kam
jdu , s ospalou kyticí
kamélií.

Hvězdy pokrývají
nebe – jako baldachýn.
copak asi ukrývají
poupata?

Třeba je to záře
svěcená anděly,
nebo krev
mladé panny.

Skláním se k zemi
pro jiskřivé zrnko
prachu, zahřeji jej
v dlani.

A ono se rozpustí,
jako naše víra …
neutíkej pryč,
démantový pavoučku.

Kde jen schováváš své
nitě, tak krásně pokryty
jinovatkou?
Prozraď mi to tajemství.

Otevři mi dveře s mosaznou
klikou , která je
poznamenána nesčetnými
dotyky.

Buším na dveře
jako divá a skrz
skleněnou tabuli vidím
klauna.

Vysmívá se mi,
parchant pomalovaný!
Vysmívá se mi,
protože nemohu dovnitř.