Z mračen v nebesích,
kde vítr profukuje sem a tam,
ve víře v božstva svý,
která ti nastavují dlaň.
V zákopech obláčků,
kde tě slunce šimrá paprsky,
ty ležíš v klubku snů,
a cítíš se nebesky.
Tam ve vůni jarních květů,
které prohlubují radost tvou,
díváš se na planetu,
modrou a nádhernou.
Jsme jen krátkým stínem,
v prohlubni vrásek země
někdy šťastně a hrdě žijem
pro nebeské světlo ve tmě.
...možná se odtamtud budeme jednou dívat...a drbat si hlavu, že jsme tu krásu tak zbytečně promarnili... :-)
18.05.2007 11:08:00 | Lota
ten konec je moc pěknej.. jen tam někde uprostřed mi to nejak nesedělo...
13.05.2007 15:45:00 | seed.misulka