Věřím...

Stojím na balkoně a přemýšlím,
kam asi se jen vytratili,
ti malí rozpustilí uličníci,
co v korunách stromů štěbetali.

Kolik radosti a života bývalo
v malém tělíčku s šedivým kabátkem,
proč už nejsou vidět, marně přemýšlím
a vzpomínám na ně se smutkem.

Nedávno jsem na parkovišti obchoďáku
pár maličkých vrabčáků zahlédla,
možná mi to nebudete ani věřit,
jak se náhle má nálada pozvedla.

Pod balkonem mi právě slídí
tříčlenná ježčí rodinka,
nevadí jim ani blízká silnice
ani pokročilá noční hodinka.

Hledím na ně a vzpomínám na dětství,
jak bála jsem se, když v noci dupali,
snad si lidé nezničí přírodu natolik,
abychom i nadále vrabčáky a ježky vídali...