Procházím se
mou milou cestou
okolo řeky
Milosrdné
podzimní slunce
přidalo společníka
stín mě doprovází
U břehu roste
kvítek malý
zdá se být
opuštěný
...Řekni mi
kvítku něco
o své kráse
Obdivuji se
dokonalosti
tvých jednotlivostí
Jak to
že zvadneš
uschneš
aniž by si tě
někdo všimnul
a kráčí
okolo tebe
v pyšné samotě
jako slepý !
"Blázne!
Myslíš
že kvetu
abych byl
viděn ?
Kvetu
protože
se mi to
líbí
V tom
spočívá
moje radost
a štěstí ! "
* * *
Moc pěkné, tak by to mělo být i v životě lidí, nejen květin... Bez závislosti na mínění ostatních.
08.11.2007 11:51:00 | simsa
To je nadherny! a taky pravda:-) nejhezčí je, že kvete pro sebe a přitom i pro ostatní a tím i pochmurný dny rozzáří:o)
04.11.2007 22:28:00 | Ishtar
všichni máte pravdu...potřebujeme být něčím důležití...krásou, užitečností, být zajímaví...
"sen" se nejblíže přiklonila k mé výpovědi...někdy nevíme co vlastně bychom chtěli...to je oč v mém povídání běží :-)... a tak je skromnost mnohdy i víc...
ale mohu se mýlit...s největší pravděpodobností :-)))
04.11.2007 10:37:00 | Lota
Hezké povšimnutí.Bývají často ti nenápadní a skromní
šťastnější.To je pravda.Ti co mají mnoho/i krásy/
stále mají málo a jsou nespokojení.
04.11.2007 09:37:00 | s.e.n