Slunce dřímá v azurové dáli,
lesem ozývá se smích,
do tváří v úsměv jemně pálí,
paprsků stmel nebeských.
Na mýtince v ústraní,
houpal se konvalinek sbor.
O svár se křehká poraní,
duha co vede z hor.
Spi má panenko klidně dál,
sbírka kopretin žárem plane.
Přijď jaro v nás, vonný bál,
nechť něco krásného se stane.
Už aby to jaro bylo...včera mi babička přivezla z chalupy bledule ve vázičce, tak aspoň něco mi to jaro připomíná...;)když je zas venku tak hnusně podzimně a deštivě:-S
02.03.2008 13:46:00 | Veru
parádní, ostatně jako vždy - to zní věrně :-)ale bez intonace nebudu vykládat...jo k té básni:nějak mi neutkvěla v hlavě
17.02.2008 23:43:00 | lexus
A z louky přijde jaro včas
a roztančí se v nás
opět bude vonět vzduch
po květinách.
13.02.2008 19:14:00 | s.e.n