Dlaní ti víčka
peřinou stáhnu
planá kapka slz
text pravěký
hrad z písku
dětství nevrátí
pohřbena je vanilka
chutí
skořicí proplouvám
nedýchám
kladivo
do řeky házím
tříště
rozsekané na mraky
červánkům nevěřím.
Zebe....
Přiznání
peřin větraných
na římse
rosou ranní
chvění
očí rozespalých
flámujícího
dne...
Měsíc kouzlil
však tam kde nebyly mraky
ví,že byl krásný do červena
tvou básní ovlivněna
snad řekla bych růžový..
a tam kde byly
neviděli nic..
jen zima a chlad..
náruč otevřená
opadlé ruce
jak jinovatka ..
sluncem opředená..
Nádherná :o)
21.02.2008 15:58:00 | Nút
lehoučké..hezkx se to četlo..a to je umění o smutných věcech, psát tak, aby člověka pohladily na mysli..
21.02.2008 09:09:00 | Lady Carmila
Někdy je třeba
peřiny vyvětrat
na římsách mrazivých
a na cestu ven ze sebe se dát...
21.02.2008 06:34:00 | spare