Seděla v křesle,
docela tiše -
-přemýšlela
o svém prázdném
břiše
uprostřed těla.
A slzy touhy na krajíčku měla,
celá se ženskou touhou chvěla.
Přistoupil k ní
docela tiše
a něžně nabíd,
že v jejím břiše
se zrodí život.
V tu chvíli rozkvetla,
jemu se otevřela
a byla náhle plná celá
citu a lásky a něhy a touhy...
Ten večer byl pak
neskutečně dlouhý.
A přesto, že ji opustil,
(jak se to často stane)
stačila načerpat dosatek sil
(dík přírodo, ó díky Pane),
aby svůj osud naplnila,
a z lůna ženy beze jména
povstali další muž, a žena.
Bravo! Touto básní jsi mi připravila chvilku emočního přelití. Ve chvíli pročítání jsem ten moment žila s tebou.. Obdivuji tvou sílu*
13.05.2008 21:54:00 | Mlžný přízrak
vzhledem k tomu, že jsem cetla, co o sobe píšeš, tak mne v první chvili napadlo, že je to o tobe same..??
20.04.2008 23:13:00 | saddova