SIESTA

 

*

Tma světlo doběhla...

Noc zimou prokřehlá

se šíří

Voda Zem promáčí...

...copak jí nestačí loupání v kříži?

Stromy si zoufají...

..už zase svlékají

své listy.

Svou zeleň nemají

a proto potají...halí si busty

Ticho se přeruší...

..jen Měsíc s Venuší

to slyší.

Nikoho neruší,

když vítr osuší svým dechem říši.

Stíny si poskočí...

..ráno zas zúročí

svou vládu.

Koukne tmě do očí...

..ta tvář svou otočí..k Zdroji pro radu..

*