Polibek smrti
jsem provoněla
teplem doteků
a peříčková naděje
rozkvetla
v poupě života
Tep mého srdce
splynul s Tvým
a podsada něhy
kořenila
v mou kůži
Ne, nesmím si zvyknout
na Tvé závislé pohledy
v hladových očkách
... po člověčenství
Ne, nemůžu si nechat
každé zvířátko, víš?
Loňský anděl
Tě uchopil do křídel
a najde Ti
vhodného ochránce
Jsi jiná než ostatní...
Ta jinost mě přitahuje
Jinost...
Tak hodná a přítulná,
tak prolidská
Promiň mi své nezůstání...
Jsem jen Tvoje krátká zastávka
Jsem jen Tvůj lékař,
který si Tě vymodlil
z náruče smrti
do živé chlupaté kuličky
Jsi kouzlo svého uzdravení
A já Ti děkuji za tlapky lásky...
Levandulko, hodně teď používáš slovo tlapky, snad dlaně ... to je hezké. Krásná básenka, vrátila jsem se z pobytu (nemocnice) se spěchem na liter.cz a krásná dílka tu čtu, aj když jsou některá smutná ...
26.09.2008 18:29:00 | NikitaNikaT.