Déšť
Déšť
Prší...
vzduch je nasáklý
kapkami deště
které nemilosrdně
smáčí vše
co staví se jim do cesty.
Dopadající kapky
rozbíjí hladiny louží
kde zrcadlí se světla lamp
a tříští jejich odrazy
v každém zlomku vteřiny
na tisíce kousků
aby se nakonec
až ustane déšť
opět slily v jeden obraz.
Deštník nad hlavou
skýtá malé přístřeší
štít před slzami nebe
které dopadem mění směr
a stejně dotknout se mé kůže
dají tváři pocítit svůj chlad
podělí se o svůj smutek.
Stejně jako lidé pláčí
aby smyli prach bolesti
ze svých duší
tak i příroda má možná
podobný očistný proces
d é š ť
životadárný i ubližující
jako slzy radosti a smutku...
Komentáře (11)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
Ten závěr je moc hezký.
Jako pohlazení deště.
Kdyby nebyl -nebudeme ani my ani příroda.
30.10.2008 20:10:00 | s.e.n
...ty dešťové kapičky mají dlouhé nožičky
a dělají neplechu jak nám dupou na střechu...
30.10.2008 11:31:00 | Květka Š.
Ráda tančím v dešti
víla
duhová
co kapky v dlaních
pochová.
Jemné chvění,
dovádění
kapek stékání
po těle
hladí
jak
ruka
přítele.
30.10.2008 10:41:00 | Mbonita
Noční hudba.
Dnes v noci tak nádherně prší.
Otevřeným oknem do ložnice
pronikala dešťová symfonie
společně s voňavým nádechem podzimu .
Vítr ten dirigent
určuje běh oné skladby.
První housle listů.
Tympány větví.
Basové znění splavu.
A nekonečná melodie kapiček
vody.
Ležím v peřinách
Srdce do tmi otevřené
Oči snící.
Poslouchám.
30.10.2008 08:42:00 | kouzelníček
