Návštěvnost
Lípo
Lípo
lípo staletá,
stojíš tu ve svém
osamění,
jak panna zakletá.
Kolik poutníků
složilo hlavu
pod tvým stínem,
kolik radosti i žalu
i vroucích modliteb
už viděla jsi
v prachu u cesty,
kolik kol kočárů,
kolik svatebčanů
provázelo
pod zeleným baldachýnem
bílý šat nevěsty.
Kolikrát sníh se skvěl
na tvém statném kmeni,
zelené lístky pučely
do jarního zpěvu,
včely bzučely,
opité alejemi,
žluté listy padaly
do podzimního břehu.
teď jen mlčíš,
vítr slabě věje
v holé koruně,
jen tiše šeptá
větvoví,
jaká tajemství
lidských osudů
a nadějí
asi skrýváš
.....
z nás se nikdo
nedoví
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
TiskJednoduše - krása :)
01.12.2008 13:54:00 | Isobel
Kouzelná lípa, naše lípa v příjemné a milé básni.
28.11.2008 11:35:00 | Dota Slunská
Moc pěkná, k zamyšlení... :-))
28.11.2008 07:46:00 | poustevník Jirka
Pocta všem staletým lípám - tím je tvoje nádherně upřímná báseň. :)
24.11.2008 08:23:00 | lennerka
Krasna a nezna basen vychazejici z Tveho nitra, je nadherna.
20.11.2008 00:14:00 | carodejka
Moc hezké, opravdu, tohle se mocka povedlo. Úplně jsem si to představila... mno jo, jen příroda ví vše a tajemství svá občas nevydá.
19.11.2008 16:21:00 | NikitaNikaT.
Krásně jsi to napsal.
19.11.2008 15:09:00 | Psavec
Příroda v nás krásně kreslí :o))
19.11.2008 12:46:00 | labuť
Krásná báseň! Nádhernou starou rozložitou lípu s překrásnou srdíčkově rozesmátou korunou máme u malé kapličky v Pístech. Ten obrázek je nezapomenutelný.
19.11.2008 09:46:00 | Iva Borecká
nádherný slovní proud
duši mi smáčí
jako jemný déšť...
19.11.2008 09:33:00 | Mbonita