Voda mě vábí
v každé podobě
jenom ne pitná
když je v nádobě.
Náš tichý rybník
co rákosím voní
i tmavá řeka
co snívám si o ní
průzračný potok
co v krajině zpívá
tajemné jezero
co v dáli se skrývá.
Voda mě vábí
daleká, blízká
nejvíce moře
po něm se stýská.
Na jeho volání
poslechnu ráda
a vodám tady
ukážu záda.
A když se vrátím
zase mě láká
stačí mně rybník
kde žába kváká.
A co se stane
když řeknu skrytě
moře mé slané
já miluji tě!
Moře, sluníčko ... nu, kdo by nemiloval :) Příroda je krásná ...
14.01.2009 07:45:00 | toužím.jít.dál
Tak něřékej mu to skrytě... rozhodni se pevně a zarytě... v leté vynech rybníky i žabky, vyjeď k moři přece taky.... Já vím, není to lehké. Tam stůj na pláži, až slunko bude zapadat, k vlnám se přiblíží... poslouchej, jak zasyčí... ale neuhasne, ráno Tě zas paprsky přivítá... na rozpálené pláži, nech se jím hladit...
14.01.2009 07:08:00 | NikitaNikaT.