Malíř podzim

Již rudá není na planetě
žlutá mezi rámy plátno zdobí.
Jen ta planá višeň,
svými tóny zlobí.
Roste si v závětří,
odmítá se svléct.
To kam vítr může,
už poodhalil víc.
Snad dokoupit bělobu,
na sněhové mraky.
Jo- a oranž,
na mrkev pro sněhuláky.
Tak ahoj podzime,
vítej ,,nízké,, slunce.
Co hřeje jen po obědě,
a to ještě na krátko.
Já vím jak si tě užít.
Ty taky.
Máš nový domov...
Mé zpětné zrcátko.