II.

Tu noc přišel sníh
a náhle přešel smích
bledé kvítky ranních skořepin...
A ve dne roztají
i noc s jinotaji
a voda teče do zčeřených rýn...

Hážu kvítek petrklíče
do peřejí u silnice,
vzpomínám si na řidiče,
který fukem do polnice
vyhlásil boj zpěvu ptáků
jaru znaků
kaligrafických...

To překvapení
a ptáci lapení
do nenápadných odpoledních zpráv...
Sníh na špičce bot
bojuje o život
a domáhá se svých prastarých práv...

Jak Kozina řve
na své Lomikary,
že co jsou prve
samé skvělé zdary,
to se stane zimou zas a znova
ale naděj sametová
všechno vyspraví...