Možná si zas vyjdu

Malé sklepní okno
smutně hledí ven,
za ponurým stínem
tuším krásný den.
Kolikpak jich ještě
bude,
laskavějších dní?
Kolik černých, utrápených,
sklepních starostí.

Snad si ještě vyjdu
do časů příjemných,
prosluněných luk
a lesů tajemných.
Snad si ještě vyjdu
polní pěšinou.

Do lesního mlází zajdu,
starou cestičku si najdu,
budu dýchat lesní vůni
staletou
a louky budu vidět zářit
pestrou paletou.

Možná někam přijdu.
Tam se proměním
v muchomůrku krásnou,
v kapradiny stín,
v pár ještěrčích copánků,
nebo zmijí studánku.

Možná někam přijdu.

Na polední hodinu
tam svolán bude sněm,
žabky budou na pramínku sedět
a já s nimi
rozplynu se vněm.