Vyšuměná

Maluju hlinkou
na zápěstí
mapy toků v hlubinách
a dvě ticha
rozčeřila oblohu...

Posluchač trávě
nerozumí,
ale tuší, že mluví
o tom,
nad čím i on sám přemítá...

A kořeny země v stromy zapouští...
A líný vrabec myje oblázky...

Vysoké věže trčí k obloze...
A dávno země začla zpívat...