Bouřka

Slunce zakrylo si tvář olověnými mraky,
krajina znehybněla,utichli ptáci,
k temné oponě upínám zraky,
..blýsklo se,vzápětí hrom burácí.

Atmosféra těžkne horkým napětím,
předehra přírodní scény úžasné.
Odvěké spojení živlů v objetí,
hrozivě tajemné,a přece krásné.

V tom náhle záblesk,svist a PRÁSK,
po kůži zabrní,to bylo blízko,
kap,kap…předvoj deště o zem MLASK,
zvedl se vítr a znovu se blýsklo.

Nebe hustě rozpustilo mokré vlasy,
korunami stromů větrný tanec zmítá,
rozbouřeným mořem vlní se obilné klasy,
zem bičuje blesky mocná síla skrytá.

Sytím smysly tou božskou podívanou,
pomalu a zvolna bouři síla ubývá,
louč světla proniká oblačnou branou,
z hnízd nesmělý hlas ptačí zaznívá.

Rozblikaly se diamanty na listech růží,
třpytivým darem vody a slunce záře,
co v rozbitých zrcadlech kaluží,
zas chválí svůj obraz zlaté tváře.

…….je po bouřce……