Anotace: ...já strašpytel...
Hladina rybníka temně zrcadlí obrázek,
světla Měsíce za hrabou černého lesa.
S nohama ve vodě posílám oblázek,
poslušně zahopsá a ke dnu klesá.
Tajemná vrba hlavu k hlubině sklání,
vlasy rousá,příběh noci vodě šeptá.
Do symfonie cvrčků a žabího kuňkání,
hustým rákosím snad vodník se chechtá.
Kapří šplouchnutí,rybníka chladivý dech,
zapraská v strašidelných stínech stromů..
Co je to?..Něco mě zamrazí na zádech!
No páni..bojím se..nožičky,a honem domů!
02.05.2010 09:33:00 BARBYE
Rybník je přítel,
ale večery jsou tajemné,
že se potmě bojíš sama,
to my nikomu neřekneme..
14.08.2009 18:25:00 Juraj Hrom
to by som zaradil až medzi strašidelné, čo vie tá príroda urobiť :)), ST
11.08.2009 07:39:00 nejsembásník
tajemná hlubina,
vodník už usíná,
skřítkové čekají
na lidi potají :-))
09.08.2009 17:06:00 Zasr. romantik
Zajímavé, že někdo se bojí, když o nic nejde a jindy do toho jde po hlavě, ač by se měl bát. ST.
09.08.2009 16:35:00 NikitaNikaT.
Někdy je potřeba, aby člověk trochu bál... pěkná báseň, dobře se mi četla, taková strašidelně pohádková. :o) ST!