ekologicka

pod javorem svým ustlal jsem si na listí

ležím jen se dívám jak tam ve větvích slavík zpívá

zpívá tu svou zamilovanou a v trávě cvrček na houslích

na louce býk svou basu vložil a vítr činely zvonil

ležím klidně dál nehybně poslouchám

vzpomínám když táta mě sem vodíval rozjímat

déšť v očích má každý kdo to zná

ten pocit zpříznění ta hudba mi do duše vrývá

pocit že tu nejsem sám

o Javoru svém budu dětem vyprávět

o lásce i krásné symfonii kterou skýtá svět

můžeme dál s vervou přestírat

že se nás to vůbec netýká

však i slavík to dobře tuší

že lidé jsou k světu hluší