Platonický Podzim

Marcipánové srdce tluče jemně
Odraz hnědé je stále ve mně
Ležela na louce
Ležela sama
Zahalená do barevného listí možná i nahá

Procházel kolem ní tiše
Možná si zpíval a možná i křičel
Neviděla mu ani na řasy


Byla stopařka,hrála si
S klubíček mechu pletla svetry
Tanec,výskok do výšky
Milovala své široké hrníčky s modrými puntíčky


Pokaždé,když udělala fotoaparátem cvak
Byla záludnější než drak
Elektrizující napětí
Vůně kouře nebolí

Zvedala ruce k obloze
Sbírala tam všechny krabice
Polepeny popartovými nálepkami
Každá měla ostré svoje strany


Prohlubovala se víc
Než kdy měla
Byl to pan podzim
A Ona? Smělá
Letěla tam pro něj/ně a kde chtěla..