Jezerní panenka

U jezera panenka
včera večer byla
běloskvoucí halenka
tělíčko zahalila.

Seděla na kraji břehu,
pohled na jezerní svět,
čekala na tu něhu,
na tu lásku, kterou chce překypět.

Křehčí než porcelán,
krásnější než rákosí,
celý jezerní lán
smáčejí slzy rosy.

Byla tam sama,
nikdo nepřicházel
jen pramínky vlasů,
co vítr rozházel.

Tajná přání šeptá
do proudů sladké vody
a vánek se jí ptá,
kde to bolí.

Tady to bolí, srdce asi,
na hrudník si ukázala,
on zamával hustými řasy
a přiložil k ní ústa svá.

Zasypal ji polibky,
že srdce se jí rozehřívá,
v dáli září hvězdy
a ona pomalu usíná,
kouzlo jezera.