Vítr zavál do vlasů
sněhové vločky
chlad poslal ruce
do zátiší kapes
a na obzoru
probouzející se ráno
hledá správné klíčky
k otevření
přítomnosti
zima v bílém župánku
tančící nad krajinou
rozhodila do okolí
třpytky ze svých vlasů
kapičky mlžných oparů
změnila na krystalky
ledových skvostů
a krokům dala nový zvuk
doposud jen slyšitelný dech
získal tvar bílých obláčků
a pohádková atmosféra
zavoněla horkou kávou
jablky se skořicí
a praskajícím dřevem
vzpomínky zalétly do dětství
ve vločkách na konečcích řas...
fantasticky vykreslená atmosféra snehového kráľovstva, možno plesu, kde si len zatancovať
-st
24.01.2010 18:29:00 | Juraj Hrom
vůně vanilky..
co ulpěla na jazyku..
vzpomínka na chvilky
co řadí se v jednom šiku
do nálad a obrázků
kde prostor je byl?
i na...
(lásku)
.o)
12.01.2010 21:13:00 | Bean
krásná báseń ST.
09.01.2010 11:54:00 | Acham
Už název mi zachutnal a báseň je krásně jemná, se skvěle vykreslenými pocity! Dala bych víc, než jen ST!
09.01.2010 10:50:00 | labuť