Padá, padá, padá

V peřině bílé
tichá jsou přání
pod světlem lamp
zní koní ržání.

Rolničky cinkají
v dlouhých nocích
tvůj milý úsměv
ztrácí se v krocích.

Vločky si dávno
přednost nedají
vždyť kouzlo dopadu
ještě neznají.

Podvedeš přírodu
půjčíš ji snář
v hromadách sněhu
sluneční zář.

Ledové království
rampouchy tekou
na duši prázdno
něhy pod dekou.

Do rána vločky
změní se v květy
jak šťastná loučení
na konci věty.