Na louce svého života
jsem pampelišku objevila.
Mnohému se zdá nahořklá,
pro mne medovou příchuť mívá.
I pod sněhem jí nacházím,
sama chce, bych jí okusila
a již s prvním ochutnáním
mi drobné ranky zahojila.
Září mi láskou, radostí,
jak samo slunce okouzlila,
hluboký kořen stálosti...
a mocná její přátelská síla...
Jen neměj, má milá, pražádné obavy,
taková pastva, ta je přece pro zdraví... ;o)
jak jednou ochutnáš, už jinak stoluješ,
a nemine tě to, vždyť mě navštěvuješ... ;o)))
07.12.2005 14:52:00 | Cecilka
..na mráz bych tě nevyhnala..ty má mlsná sestřičko
jen jsem najevo ti dala..že staneš se bílou kozičkou,
jestli nepřestaneš trávu a bylinky v sebe ládovat
ladem a skladem..abych se začala o tebe skoro bát :-pp
07.12.2005 14:46:00 | šuměnka
Na lúke svojho života
som púpavu objavil
mnohím sa zdá horká
je však sladká sťa tanec víl
Aj pod snehom nachádzam
A chce aby som ochutnal
a tú prvú chuť
ranný vánok mi privial
Žiari mi ,láskou, radosťou
sťa slnko očarené
tak ako dávny príbeh,
či povesťou opradené
07.12.2005 14:13:00 | džemo
Ani žlutá pampeliška
pod sníh se neschová,
když na louce lehce tančí
.... víla křišťálová.
A nedá si pokoj s těma kytičkama a nedá ... a to je moc dobře!
07.12.2005 14:04:00 | Mourek
..věřím..že ty i jahody snad v sněhu objevíš!!
a jsem si jistá..že jako všechno je tak s chutí sníš :o))
07.12.2005 13:30:00 | šuměnka
V tom marastu venku, je těžké představit si něžný květ. Ale díky za představu!
07.12.2005 13:11:00 | Krtica
Mocky, mocky hezounká. Je nám třeba takových básniček, které zahřejí.
07.12.2005 11:18:00 | Skalnička