Pampeliška II.

Čím dál více se mi odhaluješ
v mém ateliéru plném snů
těch jedinečných okamžiků
kdy kapky potu
tečou po mém čele

na mých rukou
stále zůstává
prach z barevných kříd
sleduji tě
jak květinku v rozkvětu života
pampeliško

stojím před tebou
mlčím
sám si připadám nahý
když se dotýkám papíru
do kterého proniká život
z prašných kříd

vzpomínám na velké mistry
co přede mnou stáli
pana mistra
Edgara Degase
mám divné pocity
ve své ruce
jak kdyby vedl mou ruku…

mistr impresionista