Na chvilku v dutém stromě
Na chvilku v dutém stromě
Uprostřed krajiny divizen jahod lopuchů poledních výhní a včel
přivolal mne kdysi kdesi stranou cest
živý dub se ševelícím listím
Mohutně rozkročený
na samém kraji stinného žlebu a poljany zalité sluncem
Zaváhala jsem
A pak se přece jen zvědavě protáhla dovnitř
Nájezdník v posvátném prostoru
Vetřelec v cizí duši
Okamžitě jsem ucítila
ten nadevšecko čistý mocný tah
všude kolem mne
od kořenů až nad mou hlavu vzhůru
i to, jak o mne celou drhne
Nevyháněl mne
To jen mně se zdálo
že nemám právo
A tak jsem se zase rychle protáhla ven
Omluvila se mu
a políbila ho na rozloučenou
Odpusť
Ještě dlouho nebudu tak čistá
Ještě dlouho nebudu tak prostupná
Tak úplně všechno a úplně nic
Abych snesla život tvojí duše
Abych směla zůstat ve tvém nitru
Abych v tobě mohla začít bydlet.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk25.11.2010 08:13:00 Unyle Pěl
Je to absolutní pecka opět s filosofickým přesahem. Tvoje básně si vytisknu, díky.
25.07.2010 08:47:00 Danger
Zdravím tě vetřelče ukrytý nachvíli ve stromu,nikdy nebudem tak čisti,abychom se mohli podívat ve stromu směrem nahoru,do výšin stoupat po letokruhů jeho duše,jestli tě nechá,zůstaň uvnitř jednoduše.Určitě vím,že pan Doubek mění špínu v kyslík,tak neboj se nechat pročistit.
Držím palečky a posílám ti STéčko (Supr tip) mě jsi tím přpoměla mého pana Bůčka.Snad si ho nenecháš a pošleš dále,ono se ti vrátí košatější a zářívější.
22.07.2010 21:42:00 NikitaNikaT.
Vítej na Liter.cz!
Než jako taková básenka mi to přinde maličko balada, abo jistý příběh, člověka a přírody... ovšem je to pěkné a celkem dobře se mi Tvé dílko četlo.
