Prohnu se jako zem

Prohnu se jako zem
Jako ta prudká vlna pole
za tamtím hřbitovem, víš kterou myslím
Netázaná, a přece poslušná
krocená, a přece stále divoká
Jako luk před vystřelením šípu
napjatá až k harmonii
ždímaná, a přece vždycky krásná sladká měkká

Vždycky když ji vidím
srdce se ve mně zdvihne
přesně stejným závratným pohybem

snad
mi pak odpovíš na otázku
zda promítám své srdce do krajiny
zda krajina promítá své srdce do mne
nebo zda nakonec srdce nemáme jen jedno

že obě
ze stejného prachu ze stejného slova
beze slov spolu hovoříme

Prohni mě jako zem