Úskalí úplňků

Zavládne noc,
dnes prapodivné ticho,
luna získá svou moc
a stále to pronikavé ticho.

Zvláštní událost,
neobvyklý svit
oslňuje kamenný most.
Nikdo neporuší ten klid.

Ticho, při kterém v zádech mrazí
a všem se zatajuje dech.
Světlo cestičku si lesem razí,
rosou leskne se mech.

Na něm bez hlesnutí
tančí tiše jako pěna
nymfy a dryjády, krása,
jenž nebyla objevena.

Tu noc už po staletí,
tvorové se kroutí, nemohou spát,
čas jako obvykle neletí,
co si my lidé budeme lhát.