.
Slunce pomalu zapomíná
na růže a jejich žhavý pych.
Slábnoucí prsty lačně vtíná
do srdcí jiřin krvavých.
Svůj prsten rubínový snímá,
ztřísněný jíním prvních mlh
a v podvečeru tiše dřímá
jak rty, jež nikdo neutrh!
Odešlo léto jako chorý,
jenž, neznám, nic již neztratí.
Všichni se sejdou u mrtvoly
a nechápou, proč plakati.
.
... Pozoruhodné a velmi krásné i dojemné , čtu si jí několikrát po sobě Jirka .
02.10.2010 10:49:00 | kavec
Krev, trhání rtů, mrtvoly a to vše v nádherné básni. Umíš tak poeticky pracovat i se syrovými motivy.
22.09.2010 11:22:00 | Dota Slunská
Nám teď poprvé rozkvetl leknín, který se na noc nezavírá - růžová přepychová nádhera... a kolem dvě velké červené rybky, jejich hejno černých mrňat a žbluňkání vodotrysku... to vše pod ložnicí pro usínání :-)
22.09.2010 11:12:00 | Levandule
Lotuš, básenka pravdivá... léto je preč, ale za rok... za rok přinde nové. Snad bude více slunečnější a více teplejší. :o)
22.09.2010 08:20:00 | NikitaNikaT.