Anotace: .................
skrze listoví stromů nebe se prodralo
vánek se v korunách přestával bát
vzduch byl lehhý tak snadno se dýchalo
paprsky slunce mi čmáraly na kabát
hladil jsem mech plný zelených vnadů
kolem se neslo vířivé bzučení hmyzu
krajem se šířila vůně rozkvetlých sadů
a kůra snad štěstím plakala zlatavou mízu
tráva ještě od rosy vše příjemně hladila
ptáci švitořili tisíce tónu malebných
voda v potoce si poklidně do tůně zurčila
kruhy zdobily hladinu v obrazcích pohledných
v té kráse se pro mě zastavil čas
náhle ztratily významu starosti všední
v hlavě slyšel jsem pouze přírody hlas
tak nespěchej přeci a u mě si sedni...
... a šeptá to stále každému z nás....
Nádhrné, skutečně skvostné počtení, jako je příroda sama... krásné srdce, city, pocity... ty kouzelné myšlenky máš... Tvůj citlivý vjem je krásou nám ve slůvkách na odiv... Chodím na procházku takřka denně a stejnou cestou... ST!***
06.04.2011 17:43:00 | NikitaNikaT.
Opět nádherné dílko, tolik krásy, něžnosti a křehkosti.Kouzlo přírody zavanulo až sem:-)
05.04.2011 20:30:00 | CULIKATÁ
tak to je dokonalá lyrika
kůza plakala mízu zlatavou
každé Tvé slovo do mě proniká
já ležím pod břízou a nabe nad hlavou...
05.04.2011 18:41:00 | šuměnka