Miluju...
Miluju...
Miluju ta rána
úsvity dne
kdy slunce jenom nesměle
prohmatává se obzorem.
A ptáci tiše ševelí
a tráva - ta má pel -
a světlo jen tak zlehýnka
nahlíží v úly včel.
Miluju ty dny
lenošně své
kdy slunce záře nad mraky
se stává zázrakem.
A paprsky mě pohladí
a nebe - azur sám -
a krajina se rozmarně
připraví k letním hrám.
Miluju vlahý podvečer
šero stmívání
kdy slunce, světlo v purpuru
se loučí s dnešním s dnem.
A stíny se hned prodlouží
a květy - ty jdou spát -
a větřík se jen váhavě
rozhodne s vlasy hrát.
Miluju ty noci
kolébky snů
kdy indigem tmy tajemné
prach hvězd jde vůkolem.
A měsíc vlídně zamrká
a svět? - je v peřině -
a sen ti přijde na víčka
a spíš ve vteřině.
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Prostě miluješ lenošení :-)) kdy světlo se tak krásně mění a maluje sny na obroz kolem ať den či noc je zrovna vůkolem ... Pěkně napsáno a teď to koukej i žít .... a denně
20.07.2011 09:08:00 | kasparoza
kdyby všechny dny byly takhle kouzelné,jako je tvá báseňka...protančila bych životem...o))ST
19.07.2011 19:52:00 | střelkyně1
Taková milování
kdy den se k noci sklání
a barvy chystá pod víčky
miluji(mám z nich přece culíčky):))
19.07.2011 14:15:00 | CULIKATÁ
tohle jsou poklady
to dívání se skrz
to vstřebávání
kdy světa zahrady
uvolní svoji tvrz
a rozevřou se v dlani
by člověk klidně bral
a přesto zůstalo by
a oba krásní v chvíli
Slunce paprsků král
jenž nebe obraz zdobí
abychom ocenili...:)
19.07.2011 12:11:00 | šuměnka
