Roztrhám mraky

Holýma rukama trhám černé mraky
a ždímu je jako houbu, zarudlá vzteky.
Korbel vody nechám tři dny stát,
a pak si v něm umeju tváře,
které nechám vzplát.
Horkostí budu jako vítr v bedně strašit,
pak rozemelu kroupy
a budu jimi cesty prášit.
Nechám si ušít speciální páskovou kůži
a v nich sušit každou mokrou louži.
Z každého mraku udělám jen parný vzdech
a s úsměvem skopu ze střech všechen mech.
Jen ať nás slunce pohladí jako ruka vnadné krásky
ať rozkvetou stromy a srdce plné lásky.