modřící

jinačí tvář
jinačí slova
tak ptám se znova
copak nestačí
že zmizela mi vprostřed slova

že se konečně
jednou společně
k jídlu netečně
možná že v obavách
vracím ke slečně

s velkou kyticí
kávou kouřící
náruč hřející
prosebný pohled
oči modřící

a jak čas plynul
nepřítel zhynul
jen jeho had se vinul
a krček mocně svíral
úskok neprominul

tak snadné se to zdálo
pár kapek,prostě málo
a i když na osud to nevyzrálo
protože ten má svoje špehy
alespoň chvilku do karet nám hrálo

teď zbývá jen pár pohledů
ač chtěl bych,více nesvedu
jsou věci v kterých nejedu
i když moc chci
alespoň větu holou rozvedu

proč musíš být tak krásné stvoření
co podléhá mému dvoření
co smutné chvíle jemně koření
jen ty má Mono usměvavá
co bráníš se tak zasklení

a tak tě budu v sobě nosit
o Tvojí tvář pár z mocných prosit
křoví v Tvém stínu srpem kosit
bys měla cestu hladkou
okradu o med lesní vosy(nebo včely)