Až jednou ve větvich
hnízda dojdou
a suché listí opadá
pár smutných ptáků
v jižním letu
hejno poskládá
a v nekonečném pláči hvězd
na samém konci tmavých moří
sejdu bez ohlédnutí
na poslední z cest
svět náš hoří
podzim mě chytá za kotníky
uprostřed léta
jdu řekou listí
každé nároží tu znám
hladím zdi secese
vzpomínek plný krám
řeka utonulá v moři
kaštany usínají
nemocí zmožení
srdce zraněné
hoří...
07.08.2012 14:06:27 | Noc17