po tisíc let a ještě chvíli

 

po jedné každý máme

po okraj plné

s hladinou

čirou a hladkou pro odraz tváří pro záchvěvy

tóny výkřiků

 

stojíš

z kotníků vyrůstá ti les

 

půjdeme spolu mechem, bořit se budem

do měkké náruče

za ruku

za slovo

za sto let

 

proč ne hned? a proč ne navždy ?

vždyť stromy také do skal

dokáží vrůst

jakoby objakživa

spolu

jedno tělo

jako by byly ….. a to kamení..

to co se drolí ke kořenům

to co se sype místo slz

vzkazy a nářky neslyšené

 

mluvíme o zvuku? když není kdo by slyšel

kdo by odpověděl

 

kdo by zapsal, vyryl

do kamene, do těla.....

 

pojď