Jsem jedním z nich?

Ze saku vyjímají s návnadami
podivně vyhlížející pruty.

Zasněný poetik
rozplývá se nad dámami,
skráně má zesinalé,
nadto vše ale
v jeho žilách
horká krev kolotá,
byť ne jako dřív,
leč vytrvale.

Je zde mnoho k vidění
od nonverbálních dívek
až po ty života znalé...

Sedím nahrben
jak křída bledý,
jak byl bych bez krve
naslouchám vodě
obtékající kamení.

Pravou tvář
mi osvětluje zapadající.

Právě dnes
mi připomíná slunečnici

Van Gogha